Vše, co potřebujete vědět o nepřilnavém nádobí

Jste zmateni ohledně nádobí s nepřilnavými povrchy? Nejste sami. Svět nepřilnavého nádobí je plný mýtů a polopravd, a v kombinaci s množstvím marketingových zkratek je snadné se v něm ztratit. 

Přesto, že první zmínky o něm pochází už z dob Starověkého Řecka a jsou tedy více jak 3 000 let staré, tak tento zmatek byl zapříčiněn teprve před 15 lety, špatnou reputací materiálu PTFE (Teflon), způsobenou nejistotou ohledně jeho zdravotní nezávadnosti.

Nejistoty využili někteří z výrobců, kteří začali vyrábět různé typy keramických nepřilnavých povrchů, a za pomoci masivních marketingových kampaní (nádobí pro zdravé vaření, které zanechá v ingrediencích živiny apod.) jimi rychle zaplnili vzniklou díru na trhu. 

A protože jsem při navrhování a výrobě naší nepřilnavé pánve tomuto tématu věnoval více času než (s nejvyšší pravděpodobností) běžně člověk studiu nepřilnavých povrchů věnuje, bych s vámi rád shrnutí získaných vědomostí sdílel: 

1. Jak je to s těmi Řeky a historií nepřinavého nádobí?
2. Jak funguje nepřilnavý povrch nádobí?
3. Jaké typy nepřilnavých povrchů se nabízí a jaké jsou v nich rozdíly?
4. Je nádobí s nepřilnavým povrchem zdraví škodlivé?
5. Jaké jsou výhody a nevýhody nádobí s nepřilnavým povrchem?
6. Jak pečovat o nádobí s nepřilnavým povrchem?
7. Jak vybrat nádobí s nepřilnavým povrchem?
8. Jaký je můj názor na nepřilnavé povrchy? 

1. Jak je to s těmi Řeky a historií nepřilnavého nádobí?

Něco na způsob nepřilnavého povrchu sice používali už Řekové před tisíci lety při pečení pita chleba (viz první obrázek), ale nepřilnavý povrch, jak ho známe dnes, vznikl až ve 20. století.

Úplnou náhodou, kdy americký chemik Roy Plunkett z firmy DuPont při výrobě nového netoxického chladícího média do mrazniček vynalezl polytetrafluorethylen (PTFE), v roce 1945 registrovaný pod obchodní známkou Teflon.

Ten se díky svým vlastnostem začal používat a dodnes používá napříč různými obory, přičemž do kuchyně se dostal 15 let po objevení, při vzniku značky Tefal (TEFlon + ALuminium). 

Další nepřilnavé povrchy začaly vznikat až na přelomu 21. století, nicméně kromě keramického se zatím žádný dlouhodobě neprosadil. Čas od času se nové objevují i dnes, většinou jde ale pouze o upravené teflonové, nebo právě keramické.

2. Jak funguje nepřilnavý povrch nádobí?

Pokud si přiblížíte ocelovou pánev mikroskopem, uvidíte povrch plný mikro škrábanců, které se při zahřátí na sporáku ještě o kousek roztáhnou, a umožní tak jídlu se zachytit.

Tomu zamezíme buď potřením tukem tukem, který póry vyplní, a nebo právě nepřilnavým povrchem, který je nanášen průmyslově, natrvalo a nepřilnavost podpoří ještě dalšími vlastnostmi, jako třeba kluzkostí a podobně.

3. Jaké typy nepřilnavého nádobí se nabízí a jaké jsou v nich rozdíly?

Titan, granit, greblon, diamant… Na trhu najdete povrchy s různými přidanými látkami. A přestože se mnohdy tváří jako úplné novinky s prodlouženou životnosti, zesílenou tvrdostí, nebo ještě lepší nepřilnavostí, jedná se stále o upravené povrchy keramické nebo Teflonové. 

U Teflonu je potřeba mít na paměti, že jde pouze o obchodní značku společnosti DuPont a že Teflon = PTFE, přičemž Teflon byl ještě řadu let po objevení jediným nepřilnavým povrchem na trhu.

To se změnilo expirací patentu a následným příchodem dalších výrobců, kteří nádobí ze stejných materiálů začali nabízet pod dalšími jmény, jako třeba zmiňované granitové. Název Teflon se používá ze zvyku často ještě dnes.

Keramické nádobí se začalo vyrábět v 21. století, kdy se objevily spekulace o možné zdravotní škodlivosti Teflonových povrchů. Z toho důvodu obsahuje anorganické látky, jako je písek nebo jíl a neobsahuje PTFE (Teflon). Situace s výrobci je u něj totožná, to znamená, že existuje řada různých výrobců keramických povrchů, kteří je nabízí pod jmény diamantové, titanové ... 

Pozn.: Výrobci nepřilnavých povrchů jsou koncovým zákazníkům neznámí. Dodávají své směsi výrobcům nádobí, kteří si je na své produkty nanáší sami. Mezi výrobce povrchů patří například Eterna, ILAG (výrobce povrchu naší nepřilnavé pánve), Eclipse, HALO, Skandia, Xylan a jiní.

Rozdíl mezi povrchy je tedy hlavně ve složení, kdy keramické povrchy neobsahují látku PTFE. V praxi ale často není jednoduché určit, o který z povrchů se jedná. Při vaření mají Teflonové i keramické povrchy vlastnosti téměř stejné. Teflonové nádobí oproti keramickému vydrží většinou o kousek déle, na druhou stranu, u keramického povrchu se nemůže stát, že by při jakémkoliv zahřátí začalo vypouštět škodlivé látky. Jak je ale vysvětleno níže, ani s tou zdravotní škodlivostí to není tak černobílé, jak se někdy zdá.

Pomůcky k rozpoznání nepřilnavého povrchu: 

• PFOA & PTFE free = keramický povrch
• PFOA free = Teflonový povrch
• PFOA-, APEO-, BPA-free = Teflonový povrch (pokud zkratka není PTFE, tak se nikdy nevylučuje, že jde o Teflon, naopak)
• V případě granitových, diamantových a jiných názvů povrchů je lepší si dohledat výrobce povrchu a najít informace u něj, může se jednat o obě varianty. Stejně tak ,,značkové'' povrchy jako je Teflon, Greblon, Eterna a další.
• ''Zdravé'' nebo ''netoxické'' neznamená nic, může se jednat o oba typy povrchů.
• Zvýšenou pozornost je třeba mít u Greblonu, může se jednat o oba typy povrchů.
• Pokud nemůžete informaci dohledat, pravděpodobně jde o PTFE (Teflon).
• Většina Teflonových povrchů jsou černé a matné, zatímco keramické bývají i v jiných barvách a lesklé. Neplatí ale vždy.

4. Je nádobí s nepřilnavým povrchem zdraví škodlivé?

Ohledně nepřilnavého nádobí existuje mnoho mýtů a nevyjasněných faktů, které začaly vznikat zhruba před 15 lety z nejistoty, zda Teflon škodí zdraví, či nikoliv. Největší rozruch vzbudilo:

4.1. Vypouští Teflon škodlivé látky při zahřívání? 

4.2. Je Teflon jedovatý když ho mechanicky poškodíme?

4.3. Není výroba nepřilnavých povrchů neekologická?

4.1. Objevily se studie, které varují před Teflonem a jeho vypouštěním škodlivých látek při zahřívání nad zhruba 300 stupňů. Tyto výpary by pak měly být nebezpečné pro ptáky, načež se nabízí otázka, zda nejsou nebezpečné i pro lidi? Při běžném používání ale nikdy žádná zdravotní škodlivost prokázána nebyla.

4.2. V návaznosti na nejistotu ohledně vypouštění škodlivých výparů lidé znejistili i při mechanickém poškození Teflonového povrchu. Jinými slovy - je nádobí s nepřilnavým povrchem jedovaté, když ho při vaření poškodíme? Jako v prvním případě, ani zde nebyla škodlivost prokázána.

4.3. Vzhledem k obrovskému dosahu předešlých témat se začala zkoumat i samotná výroba nepřilnavých povrchů, přičemž byl nalezen problém s látkou PFOA, která se při zpracování používala. PFOA se nerozkládá jednoduše, může být zdraví škodlivá, načež byla nalezena ve vodě a půdě v okolí továren výrobců nepřilnavých povrchů. Tento způsob výroby byl ale naštěstí už zakázán a žádný ze seriózních výrobců ho dnes nevyužívá.

Pokud tedy na trhu nesáhnete po nejlevnější pánvičce s nejasným původem, nebudete připravovat vajíčka ve sklářský peci, nemáte v kuchyni ptačí hnízdo a budete při nákupu nepřilnavého nádobí počítat s tím, že jej oproti jiným materiálům musíte měnit častěji, tak by ke zkáze dojít nemělo.

5. Jaké jsou výhody a nevýhody nádobí s nepřilnavým povrchem?

Nepřilnavé nádobí je pro zpracování některých jídel skvělé a lepší alternativu byste hledali stěží (například vajíčková omeleta), u většiny pokrmů ale nepřilnavé nádobí není potřeba a naopak jeho použitím kvalitě jídla (a svojí peněžence) uškodíte.

Nadužívání nepřilnavých povrchů je aktuální a je způsobeno hlavně zbytečným strachem z použití nádobí z běžných materiálů (nerezová ocel, litina a další). Pokud ale tyto obavy hodíte za hlavu a zjistíte si v pár větách, co daný materiál vyžaduje, přijdete na to, že nepřilnavé nádobí většinou vůbec není potřeba. Toto bych tedy doporučil zvážit vždy jako první.

Marketignové hesla, jako je třeba zanechání živin v připravovaných surovinách, jsou zavádějící a, s prominutím, nesmyslné. Výhodou nepřilnavého povrchu je prostě nepřilnavost, které běz něj nedosáhnete a díky které nepotřebujete nádobí potírat množstvím tuku, ani jej jinak upravovat. A jak jsem zmiňoval, pro přípravu některých jídel vhodnější alternativu nenajdete. 

Nepřilnavé povrchy mají ale řadu nevýhod, pro které právě nejsou vhodné na každodenní používání. Jako největší problémy jsou obecně vnímány: nutnost časté obměny (1-3 roky) z důvodu zhoršování kvality nepřilnavosti, nemožnost nádobí s nepřilnavým povrchem pořádně rozpálit, doporučené ruční mytí a hrozba mechanického poškození povrchu.

6. Jak pečovat o nádobí s nepřilnavým povrchem?

Nepřilnavé nádobí se nedoporučuje mýt v myčce a za pomoci agresivních mycích prostředků. Nemělo by se zahřívat na vysokou teplotu (na vařiči většinou stačí polovina, lehká nadpolovina maximálního výkonu) nebo bez vložených ingrediencí. Doporučuje se používat náčiní, které povrch mechanicky nepoškodí, jako je třeba dřevo nebo silikon a stejně tak se doporučuje jej skladovat chráněné (textilní vložka, pytlík).

7. Jak vybrat nádobí s nepřilnavým povrchem?

Na trhu máme 2 základní typy (odstavec 3) nepřilnavého nádobí, a přesto, že se čas od času setkáváme s reklamním sdělením, kde se tvrdí opak, tak ani jeden není dokonalý.

Doporučoval bych výběr nehrotit, přečíst si 1-2 různé články a následně racionálně zvážit, který z nich je mi bližší. Doufám, že při výběru pomůže i přečtení tohoto článku a vědomí, že až tak zásadní rozdíly mezi jednotlivými materiály nepřilnavých povrchů nejsou.

Mnohdy je proto lepší se spolehnout na důvěryhodnou značku, nekupovat to nejlevnější nepřilnavé nádobí s nejasným původem, ale zároveň nesáhnout ani po tom nejdražším, protože jej budu muset tak či onak během pár let měnit. 

8. Jaký je můj názor na nepřilnavé povrchy?

Jak jsem již naznačoval, myslím si, že srovnávat například nádobí z nerezové oceli a litinové nádobí s nádobím s nepřilnavým povrchem nedává úplně smysl, protože nádobí s nepřilnavým povrchem vnímám spíš jako doplněk do sady ''běžného'' nádobí, který se pro přípravu jistých jídel hodí dokonale.

Přesně to byl také důvod, proč jsme i my začali nepřilnavé pánve vyrábět (viz přiložený obrázek) a zařazovat je do našich sad nádobí z nerezové oceli.

Osobně bych tedy doporučil situaci řešit obdobně a  nepřilnavé nádobí nepoužívat zbytečně, pokud to není nutné, aby vydrželo co nejdéle.