V čem je unikátní naše nádobí a jak jsem ho konstruoval?

Autor Jan Fabini

V čem je unikátní naše nádobí a jak jsem ho konstruoval?
V čem je unikátní naše nádobí a jak jsem ho konstruoval?

Pozn.: pokračování příběhu Jak jsem založil značku nádobí Fabini?

''Chtěl jsem nádobí designové, praktické, nepřeplácané, z poctivých materiálů, které vydrží generace, má dobré tepelné vlastnosti a hlavně je za rozumnou cenu. A takové jsem od etablovaných výrobců nenašel.’’ - Popisoval jsem v jednom z předešlých příběhů hlavní důvod pro založení nové značky nádobí Fabini. 

I přes pečlivou volbu slov je ale takové vysvětlení samo o sobě nevypovídající, nekonkrétní a navíc trochu útočné. A podobné emoce bych se svými produkty spojoval nerad.

Naše nádobí, jeho kvalitu a zpracování vnímám na tom, co dělám, jako to nejdůležitější. Přeju si, aby bylo unikátní a zlepšovalo požitek z vaření všech nadšených kuchařů. Co ale všechna ta slova znamenají? Jaké je to nádobí, které jsem na trhu nenašel a kvůli kterému jsem založil značku Fabini? V čem vidím jeho unikátnost?

Při vývoji jsem se na něj díval z několika pohledů - design, životnost, kvalita materiálů, konstrukce, tepelné vlastnosti, praktičnost a cena. Žádný pro mne nebyl více nebo méně podstatný a všechny se mezi sebou v mnohém prolínaly.

Chtěl jsem, aby nádobí nepadaly úchopy, nerezavělo, bylo bytelné, vydrželo všechny kuchařské experimenty a třeba se i jednou dědilo mezi generacemi. Odebral jsem proto všechno nepotřebné, co by mohlo jeho životnost zkrátit a soustředil se na masivní základ, tedy tělo (1) a ucha (2) s rukojeťmi.

Snažil jsem se vyvarovat plastům a dalším umělým materiálům. Vybíral jsem z těch ověřených a rozhodl se pro kombinaci dvou vnějších vrstev nerezové oceli typu 18/10 (18 % chrom a 10 % nikl) a jedné vnitřní hliníku.

Nerezovou ocel pro její odolnost, praktičnost, hygieničnost, tepelnou udržitelnost a snadnou údržbu, hliník jako perfektní vodič pro kvalitní a dobře kontrolovatelné rozpálení, díky kterému se nemusíme bát pustit do přípravy čehokoliv, třeba i strašáků, jako jsou steaky.

Dohromady tři vrstvy tvoří stěny o šířce 2,5 mm (1), což platí i pro samotné dno, které není jakkoliv lepené a přidělané zvlášť, ale vytlačené společně.

K tělu jsou přinýtovány lité, ocelové rukojeti (2) s mohutným výběžkem (3), který celou konstrukci zpevní a zároveň odizoluje podstatnou část teploty ze stěn.

Soustředil jsem se na každý detail a pozornost věnoval i okrajům (4). Jsou proto zabroušené a lehce vychýlené, což zamezí poranění při manipulaci a umožní pohodlné přelévání omáček, polévek a jiných tekutin.

Jak je na první pohled jasné, u designu jsem hledal inspiraci ve francouzském nádobí. Líbí se mně představa ''té tradiční kuchyně'', kterou zdobí hrnce, pánve a rendlíky zavěšené v prostoru. 

Naše nádobí jsem navrhoval čistě, jednoduše, a po celém povrchu jsem ho nechal zbrousit (1), což dle mého názoru nejen dobře vypadá, ale je také praktické z hlediska údržby.

Kvalita a síla materiálu mně dovolila logo razit, a v decentní podobě je k nalezení zespoda každého jednoho kusu nádobí.

Pro zmiňované zavěšení jsem opatřil pánve a rendlíky malými oušky (2), u kterých mi ale bylo zároveň jasné, že je využije málokdo. V ohledu uskladnění pro mne proto byla zásadní i stohovatelnost (3). Jinými slovy jsem chtěl, aby do sebe nádobí také hezky zapadalo a vešlo se kamkoliv bez ohledu na to, kolik dílů zrovna sada bude mít.

Trval jsem na možnostech pečení v troubě, mytí v myčce a použití na všech typech varných desek, protože jsem předpokládal, že nikdo přece nechceme:

- přemýšlet nad tím, jestli si nádobí na sporáku nezníčíme nebo nebudeme muset vařit s jakousi mezivložkou,

- nepohodlně přehazovat horké a rozpracované jídlo z pánve do pekáče a špinit u toho navíc dvojnásobek nádobí,

- po dobrém obědě a jeho příjemné přípravě trávit čas ručním mytím v malém dřezu.

V podobném duchu jako zbytek nádobí jsem konstruoval i poklice, které jsem akorát ztenčením na 0,7 mm (1) odlehčil a u kterých jsem se snažil vyvarovat tradičním komplikacím s uvolňováním úchytů a zachytáváním zbytků potravin (2). Díky jejich odlehčení a konstrukci se počítá, že se s nimi lehce manipuluje a nastavuje otvor pro odvod páry. Z toho důvodu poklice nemají další otvory a podobně. Pokud mají rozdílné kusy nádobí stejný rozměr obvodu, například rendlík a hrnec, sedí poklice na oba kusy nádobí.

 

Na přípravu vajíček a několik dalších pokrmů je skoro nezbytné, aby se v každé domácnosti nacházela alespoň jedna nepřilnavá pánvička. Z toho důvodu jsem jednu takovou do naší sady nádobí zařadil. S keramickým povrchem ILAG (3), bez Teflonu.

Po celou dobu vývoje pro mě byla zásadní výsledná cena nádobí. Nedělal jsem kvůli ní jakékoliv ústupky v kvalitě, ale zároveň jsem si uvědomoval, že s moji představou a mými nároky nebude jednoduché nádobí nabídnout za cenu takovou, jakou jsem si přál. 

Zvažoval jsem ale každý krok, postupoval skromně a hlavně zvolil cestu přímého prodeje, kdy nebudu své nádobí nabízet přes jakékoliv distributory a přeprodejce. Není to úplně standardní způsob, ale nemusím tak zvyšovat cenu o přibližně 30 %, budu v užším kontaktu s vámi a všechno bych měl mít lépe pod kontrolou. 

Nakonec se mně na cenu, kterou jsem si představoval, podařilo dostat. Překvapilo mě to a dodnes z toho mám radost. 

Kolik bude mé nádobí stát a jakým způsobem ho nabídneme se dozvíte už za pár dní, při spuštění.